Osteoporóza je metabolické onemocnění skeletu, kdy dochází k postupnému úbytku organické i anorganické složky kostí. To vede k jejich zvýšené lámavosti a ke vzniku zlomenin jak úrazových, tak i spontánních.

Až do 90. let minulého století se po desetiletí léčila osteoporóza, neboli řídnutí kostí, fluoridy, známými sloučeninami fluoru. Výsledkem ovšem byla nikoliv menší, nýbrž naopak větší křehkost kostí. Syndrom vyvolaný fluorovými tabletami, zvanými kostní fluoróza, byl nakonec nebezpečnější než osteoporóza, proti které byly tablety masově předepisovány. Jako často v dějinách medicíny se čert vyháněl ďáblem a léčená nemoc byla nahrazena nemocí ještě horší,“ píše MUDr. Josef Jonáš a Jiří Kuchař ve své knize Tvoje strava je tvůj osud.

K rizikovým faktorům urychlujícím vznik osteoporózy mimo jiné patří:

  • věk nad 65 let,
  • období po menopauze,
  • sedavý způsob života,
  • kouření,
  • nadměrná konzumace alkoholu,
  • jednostranná dieta,
  • strava chudá na vitaminy, minerály či taková, kde je špatný jejich poměr.

Cílem léčby osteoporózy je zastavení nebo snížení úbytku kostní hmoty aktivitou osteoklastů. Současně se snažíme zvýšit tvorbu kostní hmoty aktivitou osteoblastů. Primární osteoporózu se obvykle nepodaří vyléčit, jen zastavit její progresi a zmírnit obtíže pacienta. Léčba musí být komplexní a dlouhodobá. Nefarmakologická terapie osteoporózy se zakládá na snížení tělesné hmotnosti, rehabilitačních cvičeních a dostatečném příjmu Ca a vitaminu D. V případě ležících pacientů je nutná časná mobilizace, pokud je možná. Doporučuje se procházková chůze, jízda na kole po rovném povrchu. Zakázány jsou sporty se skoky, zápas, box.

Pojmem „vápníkový paradox“ se označuje statisticky prokázaný fakt, že v civilizovaných zemích s vysokým příjmem vápníku, je i nejvíce zlomenin krčku stehenní kosti. Nesouvisí to ale se samotným příjmem Ca, ale s nadměrným příjmem bílkovin a cukrů, které v procesu trávení silně okyselují organismus. K vyrovnání životně důležité acidobazické rovnováhy (poměr mezi kyselými a zásaditými složkami především tělních tekutin) tělo zvýšenou aktivitou osteoklastů paradoxně vyplavuje vápníkové rezervy z kostí, aby přebytek kyselých složek vyrovnal. Současně s tímto paradoxem se zvyšuje i riziko následné tvorby nerozpustných sloučenin vápníku ukládajících se v cévách, ledvinách, vazivových tkáních atd. Zjednodušeně řečeno, nadměrnou konzumací sladkostí a masa se vápník ztrácí z kostí – tam kde jej potřebujeme – a ukládá se tam, kde škodí.

WHO (světová zdravotnická organizace) proto omezila dříve doporučené dávky vápníku v zemích, kde je vysoký výskyt zlomenin krčku, na 400 až 500 miligramů, tedy přibližně na polovinu dosavadních doporučení. U rostoucích kostí dětí a mládeže ale stále platí, že kolik zdravé kostní hmoty si vytvoříme do 25 let, tolik rezervního vápníku pak máme k dispozici pro celý další život a pro jeho postupný úbytek s přibývajícími roky.


Zdroje:

CategoryZajímavosti

© 2016 MUDr. Josef Jonáš - poradna celostní medicíny

Vytvořil IMCerny.com