Mezinárodní den monitoringu diabetiků, který vznikl s motivem zlepšení životního prostředí pro lidi s tímto onemocněním připadá na 14. dubna.

Co je to diabetes mellitus?

Diabetes je pro svůj vysoký výskyt v populaci a závislosti na negativních jevech současného způsobu života pokládán za civilizační onemocnění. K jeho vzniku totiž ve většině případů přispívá život ve stresu, nadměrný příjem energie, nevhodné složení potravy a nedostatek pohybu, tedy faktory, které také velmi často vedou k obezitě.

Diabetes mellitus je onemocnění charakteristické výskytem nadměrného množství cukrů v krvi (hyperglykémie). Jedná se tedy o poruchu metabolismu cukrů (sacharidů). Obecně se dá říci, že toto onemocnění se může vyskytovat v každém věku a postihuje obě pohlaví. O cukrovku se jedná v případě, že hladina glukózy v krvi přesáhne hodnotu 10mmol/l. Zvýšená hladina cukrů v krvi může mít 2 příčiny a podle nich rozdělujeme diabetes mellitus na 2 typy.

Diabetes 1. typu vzniká z důvodu nedostatečné produkce inzulinu (hormon slinivky břišní) a diabetes 2. typu je zapříčiněn sníženou citlivosti tkání vlastního těla k inzulinu. (Hormon inzulin je pro celý organismus nezbytně důležitý, protože vychytává cukr z krve a přivádí ho do orgánů a tkání celého těla. Tedy zajišťuje přísun hlavního energetického zdroje.) Diabetes mellitus 1. typu propuká nejčastěji v dětství nebo v mládí a jedná se vlastně o autoimunitní chorobu, kdy vlastní imunitní systém ničí buňky slinivky břišní, které produkují inzulin. Jedná se o onemocnění náhlé a někdy bývá označováno z důvodu raného výskytu jako juvenilní diabetes. Odhaduje se, že v současné populaci trpí touto nemocí 0,4% lidí.

Diabetes mellitus 2. typu se vyskytuje spíše u dospělých, a to hlavně obézních jedinců. Propuká pozvolna většinou po 30. roce života, avšak v poslední době se neobvykle často vyskytuje i u obézních dětí s nedostatkem pohybu. Vlohy k tomuto onemocnění jsou často přenášeny dědičně z generace na generaci a v současnosti touto poruchou trpí asi 7% populace.

Zvláštním úkazem je výskyt cukrovky během těhotenství. Objevuje se u žen, které nikdy podobné problémy neměly, a po porodu odeznívá. Příčinou je zřejmě souvislost s těhotenskými hormony, které zvyšují nároky na funkci slinivky břišní. Pokud se slinivka nedokáže se zvýšenými nároky na výrobu inzulinu vyrovnat, dochází ke kolísání hladiny cukru v krvi. Tento úkaz je typický zhruba pro 4% těhotných žen a obvykle bývá zjištěn krevními testy při běžných kontrolách. Narozené děti mívají větší porodní váhu a jsou často ohroženy nízkou hladinou cukru v krvi (hypoglykémií) a novorozeneckou žloutenkou.

Rizikové faktory cukrovky

Pro diabetes 1. typu nejsou rizikové faktory zcela známy, pravděpodobně je k němu nutná určitá genetická dispozice společně s proniknutím virové infekce. Vznik diabetu 1. typu tedy nesouvisí s tělesnou konstitucí (zda je člověk štíhlý nebo obézní) ani na každodenních zvyklostech.

Zato pro diabetes 2. typu je takových faktorů hned několik. Nejčastěji se jedná o obezitu, nedostatek pohybu a nezdravý životní styl a výživu.

Dlouhodobé přejídání a nedostatek pohybu totiž vede ke snížení počtu inzulinových receptorů na povrchu buněk. Dříve byl diabetes mellitus 2. typu označován jako stařecká cukrovka, protože se vyskytoval převážně u starých lidí. V současnosti je však v důsledku našeho životního stylu takřka epidemicky rozšířen ve všech věkových kategoriích a ročně zabíjí stejné množství lidí jako například AIDS.

Příznaky a projevy cukrovky

Nejčastějšími příznaky pro diabetes 1. typu je předrážděnost, časté močení spojené s abnormální žízní, dále zvracení, tělesná slabost, hubnutí a neobvykle silný pocit hladu. U dětí se také může objevovat noční pomočování.

Protože jsou sacharidy shromážděné v krvi, chybí tyto energetické zásoby v buňkách a ty tedy musí k zisku energie využívat tuky (lipidy). Při štěpení tuků (katabolismu) se uvolňují také odpadní látky (ketolátky, aceton), které zvyšují kyselost vnitřního prostředí a tím ovlivňují průběh dalších metabolických reakcí. Proto je také z úst diabetiků cítit „ pach acetonu“, který se mimo jiné objevuje společně s glukózou i v moči. Velice často může být prvním příznakem onemocnění diabetické kóma s poruchou vědomí.

Diabetes 2. typu má příznaků podstatně více, avšak o to méně jsou jeho projevy specifické. Časté bývá zamlžené vidění, snížení vnímání sladké chuti, svědění, neobvyklá žízeň, ospalost, únava, kožní infekce, pomalé hojení ran, bolesti nohou a mravenčení chodidel.

Mnohdy jsou přítomny také příznaky podobné chřipce či nachlazení, možná je i ztráta ochlupení na nohou nebo žluté hrbolky (xantomy) po těle. Časté denní a noční močení není také neobvyklé.

Léčba cukrovky

Všechny typy onemocnění mají společnou součást léčby, kterou představuje dieta a pohyb.

Diabetes 1. typu se navíc neobejde bez pravidelných dodávek inzulinu. Ten se aplikuje injekcemi do oblasti paže, stehna nebo břicha cca 3-6× denně. V případě, že hodnoty cukru v krvi nepřiměřeně kolísají, je nutné využití inzulinové pumpy. Tato zásobárna inzulinu dodává neustále malé množství inzulinu do krve a tím takřka dokonale nahrazuje funkci poškozených buněk slinivky břišní.

Nemocní by měli mít ve vlastnictví kromě pravidelných dávek inzulinu také přístroj glukometr, kterým je možné měřit z kapky krve aktuální hodnotu cukru v krvi (glykemii).

Dietní opatření zahrnují častý přísun potravy o malém množství (min. 5-6 chodů denně). Dále by se neměla překračovat dávka 30g cukru denně a nedoporučují se výrobky slazené sacharózou.

Pravidelná fyzická aktivita by měla být přiměřená, rozhodně by nemělo dojít k nedostatku cukru v krvi (hypoglykémii). Proto nesmí diabetici nikdy dlouho hladovět ani praktikovat náročnou, dlouhodobou činnost. Zatím stále experimentální léčbou je transplantace slinivky břišní nebo jejích buněk, produkujících inzulin (Langerhansovy ostrůvky).

Pro diabetes 2. typu je zpravidla nutné snížení tělesné hmotnosti a podávání léků, tzv. perorálních antidiabetik, která zvyšují citlivost tkání k inzulinu.

Dieta spočívá ve snížení množství kalorií v potravě (méně než 1800kcal/den), omezení cukrů a tuků a naopak zvýšení přísunu vlákniny. Vhodné je maso z ryb a drůbeže a také dia výrobky. Pod kontrolou by mělo být také množství bílkovin, které by nemělo dosahovat příliš vysokých hodnot, aby nezatěžovalo činnost ledvin. Doporučuje se 0,9 – 1,0g bílkovin na kg tělesné hmotnosti/den)

Fyzická aktivita je nutná z důvodu udržení svalového tonu a zdatnosti, snížení hladiny glukózy v krvi, kontroly hladiny tuků v krvi a tím i kontroly hmotnosti. Mimo jiné byl po fyzické zátěži prokázán i výrazný efekt ve zvýšení citlivosti organismu na účinnost léků.

Pokud by však výše zmíněná opatření nepomohla udržet nízkou hladinu cukru v krvi, byla by nutná léčba inzulinem, podobně jako u diabetu 1. typu (stejná zásada platí i u těhotenského diabetu).

Komplikace cukrovky

Mezi náhlé komplikace řadíme příliš nízkou a příliš vysokou hladinu krevního cukru (glukózy) v krvi. Hypoglykémie (nízká hladina cukru) může mít více příčin, např. hladovění, přespříliš cvičení, opoždění jídla, alkohol, a podobně. Tato komplikace se projevuje pocity hladu, závratěmi, bušením srdce, či zmateností. Někdy se dokonce popisuje i mravenčení ve špičkách prstů. Pokud není léčena, může dojít až ke kómatu a smrti.

První pomoc v případě hypoglykémie je podání tzv. rychlých cukrů (snadno rozložitelných), např. sladkého nápoje. V případě, že už je dotyčný v bezvědomí, měl by dostat kostku cukru pod jazyk a být ihned ošetřen lékařem. Naopak hyperglykémie (vysoká hladina cukru) vzniká v případě nediagnostikované diabetes, vynecháním inzulinové dávky nebo v době nemoci a stresu. Projevuje se klasickými příznaky diabetes mellitus, a pokud není léčena, může také vést až ke kómatu a následné smrti.

Hyperglykemické kóma se rozvíjí velice rychle. Od hypoglykemického ho rozeznáme pomocí typických znaků, jakými jsou opocení kůže, povrchové dýchání a nepřítomnost dehydratace. První pomocí je podání inzulinu. Pokud si nejsme jistí, o jaký druh kómatu se jedná, nikdy nepodáváme inzulin, protože v případě hypoglykemického bezvědomí by mohl mít smrtící dopad!

Onemocnění diabetes mellitus bohužel přináší i komplikace chronické, kvůli kterým musí každý diabetik podstupovat další vyšetření v různých lékařských zařízeních. Jedná se především o tyto specifické komplikace: postižení nervů (neurologické vyšetření), postižení sítnice (optické vyšetření), postižení ledvin (kontrola moči) a postižení malých cév (cévní vyšetření). Pro diabetes 2. typu je také větší riziko onemocnění srdce a vniknutí infekce. Je proto nutná kontrola váhy, krevního tlaku a cévní vyšetření, aby se zabránilo rozvoji vznikajícího onemocnění.

Nejčastěji se v souvislosti s výše zmíněnými komplikacemi setkáme s onemocněními jako: snížená funkce ledvin až jejich selhávání, poškození sítnice, slepota, šedý nebo zelený zákal, ateroskleróza cév, infarkt myokardu, cévní mozková příhoda a brnění až bolesti končetin. Dále se také můžeme setkat s otlaky, vředy, záněty, a dokonce až s nutností amputace dolní končetiny. A aby toho nebylo málo, postihují komplikace také zažívací ústrojí a způsobují poruchy trávení, vylučování a mnohdy i žlučníkové kameny.

Jaké jsou možnosti prevence diabetu?

Prevence diabetu prvního typu zatím není možná, ale probíhá řada studií, které zkoumají nové možnosti léčby.

Rozvoji diabetu druhého typu můžete zabránit pěstováním zdravého životního stylu, včetně zdravé výživy, pravidelného cvičení a udržování tělesné hmotnosti v přijatelném rozmezí a detoxikace. To platí pro všechny a zejména pro lidi se zvýšeným rizikem diabetu, včetně těch, kteří již trpí předstupněm diabetu (prediabetem či sníženou tolerancí glukózy).

Zdroje:

CategoryOstatní

© 2016 MUDr. Josef Jonáš - poradna celostní medicíny

Vytvořil IMCerny.com