Attention Deficit and Hyperactivity Disorders

Znalci jistě odtuší, že dnes budeme probírat již velice známou poruchu chování.Už z anglického názvu vyplývá, že u této poruchy něco chybí a něco přebývá. Název vznikl až někdy začátkem tohoto tisíciletí, dříve se nepoužíval a jako dětský psycholog i psychiatr jsem se s ničím takovým nesetkal.

Zato nyní se s ADHD dětmi roztrhl pytel. Zčásti je to zřejmě způsobeno tím, že se tento typ poruchy opravdu vyskytuje častěji, ale zcela určitě i tím, že obsah tohoto názvu se mění, resp. diagnóza je dnes přisuzována i těm dětem, kterým by před několika lety přisouzena nebyla. Má to několik důvodů. Jedním z nich jsou změny, které za poslední dvě až tři desetiletí můžeme u dětí jasně pozorovat.

Papír na ADHD

Zatímco v minulosti byl prototypem kluk, který byl plný energie, vracel se domů s roztrhanými kalhotami a špinavý, občas rozbil okno či hlavu kamaráda, dnes je typickým dítětem holčička, sedící způsobně u stolu či v lavici a prohlížející si chytrý telefon. Kluci velmi výrazně ztrácejí fyzickou i psychickou odolnost. Pak se občas vyskytne dítě, které by před 40-50 lety bylo označováno za normální. Dnes však normální není, protože mezi dětmi trpícími únavovým syndromem, přeslazeností, přesoleností a absolutním nedostatkem pohybu je jiné. Je plné dětské energie. V takovém případě bývá dítě povoláno k dětskému psychologovi, který jak na běžícím pásu vyrábí ADHD. Jak mi bylo dětským psychologem vysvětleno a jak jsem se dozvěděl ve škole od ředitelky, je to pro děti výhodné, protože jakmile má dítě diagnózu, učitelé na něj musí brát ohled a nemohou je brát jako ostatní děti. Děti s ADHD na to zkrátka mají papír, mohou trochu více zlobit a nemusí tak pečlivě zpracovávat domácí úkoly, mohou vyrušovat při vyučování a nejsou trestáni důtkami či sníženou známkou z chování, protože jsou přeci ADHD a nemohou s tím nic dělat. To není pláč nad starými časy, je to psychologický fakt. Diagnózu ADHD určuje psycholog za pomoci pedagoga, je to hodnocení hodně subjektivní a podléhá změnám v čase i v místě. Samozřejmě se můžeme potkat s dětmi, které mají tento typ poruchy, a na první pohled ho může diagnostikovat každý laik. Projevy jsou natolik specifické, silné a závažné, že je porucha vyčleňuje z dětského kolektivu a jsou ve třídách obtížně akceptovatelní. Na čtenáře může to, co jsem dosud napsal, dělat dojem, že taková porucha vlastně neexistuje a že je vymyšlená. Nikoliv, taková porucha existuje, je stále častější a my se budeme snažit se pochopit, proč jí trpí stále více a více dětí.

Projevy poruchy

Do této kategorie mohou spadnouti děti, které tam nepatří a jsou z pohledu dob minulých normální, ale jejich chování se nehodí do dětské společnosti. Mají zkrátka dostatek energie, jsou fyzicky zdatné a chovají se jinak než děti, jejichž jediným pohybem je pohyb myší před počítačem či listování v chytrém telefonu. Nedávno jsem narazil na krásný kreslený vtip; kde učitel říká matce: „Mohu vás velice potěšit. Váš syn má nejchytřejší mobilní telefon ve třídě.“ Pokud se vyskytne „pravé“ ADHD, je to problém pro rodiče, dítě, okolí i pedagogy. Projevem typické poruchy je nezvladatelná hyperaktivita. Ta může dosáhnout až mimořádné intenzity. V ordinaci děti pobíhají, berou vše do ruky, jsou drzé, matka je okřikuje, stále je plácá přes ruce nebo fyzicky imobihzuje. To je hlavní příznak ADHD. Není však jediný. Jde o onemocnění mozku, a velice často se přidávají emocionální poruchy. I ty mohou mít velkou intenzitu a mohou být i velmi pestré. Obvykle se kombinuje agresivita s úzkostí. Dítě trpí výbuchy vzteku nebo impulsivně napadá spolužáky, někdy si troufne i na rodiče. Na druhé straně, když je chcete vyšetřovat EAV přístrojem, reaguje silnou úzkostí „co mi to chcete dělat“, ale i bolestí na dotek sondy. A i od rodičů si můžete poslechnout různé stesky na kombinaci těchto emocí. Poruchy emocí mohou býti jiného charakteru – od kolísání nálad až po stavy sebeobviňování nebo paranoidní obviňování druhých apod.

Rovněž proces ukládání vědomostí a logického myšlení může být mozkovou poruchou narušený, takže některé tyto děti mohou mít velký problém s učením. Nesoustředí se, neumí systematicky pracovat a porušené jsou i procesy učení. Není to úpiným pravidlem, takové dítě může býti chytré, avšak jeho chytrost bývá skryta ve zmíněných poruchách. Platí pravidlo, že kolem dvanáctého až třináctého roku se děti s ADHD začínají zklidňovat. Některé z nich pokračují v poruchách jiného charakteru, trpí např. zvýšenou agresivitou nebo negativismem, poruchami chování; jiné děti se zklidňují opravdu výrazně. A přebytek dráždivých mozkových procesů mohou přeměňovat na různé druhy originálního myšlení, umělecké tvorby nebo sportovní aktivity a podobně. Nemůžeme se proto spolehnout na to, že s dospíváním poruchy zmizí, že hypemotorické, hyperaktivní chování, ale nelze ani předpovědět, jakým směrem se bude ubírat mozková porucha.

Narušení plodu toxiny v nitroděložní fázi

Základ tohoto problému tkví v nitroděložní fázi života. Nejčastějšími problémy, které mo-hou plod potkat, je přítomnost neurotoxic-kých toxinů, které ovlivňují vývoj mozku. Jen
ve stručnosti podotýkám, že mozek se skládá z neuronů, gliových buněk a ze synapsí. V nitroděložním životě mohou být porušeny právě neurony, tedy nervové buňky, ale i pra cesy na synapsích, na spojnicích výběžků těchto buněk. K poškození gliového systému dochází obvykle později. Proto může být ob-víňováno i očkování, protože přináší do moz-ku spoustu toxických látek – antígenů, ale i těžkých kovů, např. hliník.

Tato porucha je stále častější a my se budeme snažit pochopit, proč jí trpí stále více a více dětí.

Gliový systém není schopen provést očistu – detoxikaci gliových buněk – a vzniká vlastně zanášení metabolickými toxiny. A porucha, která mohla být dříve skryta, může po očkování vystoupit. V průběhu nitroděložního života je vývoj ohrožen především dvěma faktory. Jeden představují mikrobiální ložiska především v děloze a v orgánech, které s ní souvisí. To-xiny z těchto ložisek mohou být neurotoxie-ké, záleží na druhu infekce. Tento plod je pak přímo ovlivňován vznikajícími toxiny. Velmi často se s tímto problémem kombinuje i dru-há porucha, ale všechno může vystupovat i samostatně. Jde o střevní dysmikrobii s pro-dukcí toxických a neurotoxických látek. Ve střevech se tyto látky vstřebávají do oběho-vého systému, dostávají se pupečníkovou krví do plodu a ohrožují vyvíjející se mozek. Obvykle střevní dysmikrobie pokračuje i u narozeného dítěte a mozek takového dítěte je nadále bombardován toxiny; dysmikrabic způsobuje zvýšenou dráždivost mozkových buněk. Hyperaktivita i další projevy ADHD pak souvisí s výbojem v mozkové kúře.

Platí pravidlo, že kolem dvanáctého až třináctého roku se děti s ADHD začínají zklidňovat.

Tyto infekce se do organismu obvykle nedostávají zvenčí, ale unikají ze střevního obsahu. Zde se mikroorganismy přemnožují, dostávají se do krevního systému a zachytávají se v místech, která jsou oslabená právě z nitroděložního vývoje nebo geneticky.

Každá buňka mozkové kůry je mikroelektrárnou, ve které vznikají elektrické potenciály, které musejí být distribuovány pravidelně po celé kůře. Jestliže jde o poruchu této elektrické aktivity, tak se mozková buňka chová jako kondenzátor, kondenzuje – shromažd’uje potenciály a ty pak vybuchují a dráždí určité okrsky mozkové kůry, někdy i mozkovou kůru celou. Z toho pak vzniká hyperaktivita, která je neovladatelná. Podobný princip problémů nalezneme i v emocionálních centrech. Dysmikrobie poškozuje a oslabuje nervový systém a ten se pak stává snadnou kořistí různých mikroorganismů, především borélie či neurotoxických virů. Tyto infekce se do organismu obvykle nedostávají zvenčí, ale unikají ze střevního obsahu, kde se tyto mikroorganismy přemnožují, dostávají se do krevního systému a zachytávají se pak v místech, která jsou oslabená třeba právě z nitroděložního vývoje nebo geneticky. S tím prakticky nikdo nepočítá, ale je to zcela logické, nebol ve střevech máme mikroflóru celého kontinentu, na kterém žijeme, takže není potřeba, abychom se infikovali něčím zvenčí, stačí, když organismus přestane zvládat symbiózu, tedy souhru mikroorganismů, které se ve střevech běžně nacházejí.

Pomoc detoxikací i dietou

Nakonec tedy dochází k poškození všech struktur: neuronů, synapsí i gliových buněk. Chceme-li takto postiženému dítěti pomoci, musíme především provést střevní symbiózu. Tento proces máme detoxikací již velmi elegantně a účinně vyřešený. Dysmikrobie a její opak, střevní symbióza, má za následek, že mozek nereaguje dráždivě na elektrické potenciály, které tam chaoticky probíhají. Pomůžeme-li tomu i dalšími preparáty, můžeme dosáhnout zajímavého výsledku. Preparáty určené pro střevní dysmikrobii však mají účinek i na imunologické pochody ve střevech a proto tyto intolerance lepku či kaseinu fakticky odstraňují. Přesto doporučuji, je-li rodič schopen doporučenou dietu provádět, aby byla dodržena. O tom, že při symbióze zanikají i imunologické pochody ve střevech, se zmiňuji proto, abychom nevzdávali péči o děti s ADHD, i když rodiče nejsou schopni prová-dět příslušnou dietu. Už samotné omezení těchto potravin je smyslupiné.

Psychofarmaka nebo moudrost?

ADHD představuje funkční mozkovou poruchu. To znamená, že při vyšetření mozku, které nám může odhalit různé organické poruchy, nedosáhneme žádných pozitivních výsledků. Pokud bychom dosáhli na podrobnější vyšetření např. magnetickou rezonancí, viděli bychom poruchy distribuce cukru, ze kterého se vyrábí elektrické potenciály a které u takto postižených dětí mohou vykazovat lokální poruchy, to znamená shromažd’ování cukru v určitých mozkových lokalitách, např. ve frontálním laloku mozku, což povede k sociálním poruchám, nebo v temporálním laloku, což povede ke zvýšené dráždivosti mozku nebo parietálnímu laloku, což má za následek imunitní poruchy. ADHD je onemocnění nebo spíše porucha, u které může sehrát detoxikace naprosto rozhodující úlohu. Veškeré psychologické léčebné postupy a výchovné postupy jsou u opravdové ADHD spíše neúčinné než jen málo účinné.

Detoxikace posune takové dítě úplně do jiné roviny, jiné dimenze, a výsledky bývají natolik přesvědčivé, že rodiče vyjadřují úžas.

Detoxikace posune takové dítě úpině do jiné roviny, jiné dimenze, a výsledky bývají natolik přesvědčivé, že rodiče vyjadřují úžas. Je však potřeba komplexní detoxikace a samozřejmě, že musíme počítat i s tím, že vrozené poruchy genetického materiálu jsou natolik silné, že je není možné detoxikací překonat. Proto rodičům nic sebevědomě neslibujeme a raději se necháme všichni překvapit. Některé genetické poruchy mohou být odstranitelné – vznikly působením genotoxických látek ze střeva. Překvapení pak bývá veliké. Bohužel se nám do poradny dostává jen velmi málo dětí s touto poruchou, protože mezi rodiči, psychology i školou vládne přesvědčení, že jediným člověkem, který zde může zasáhnout, je psycholog, eventuálně věří podávání některých psychofarmak na bázi ritalinu. Útlum nervových projevů pomocí těchto léků možná vede k lepší toleranci potíží, ale na druhé straně vede k celkovému útlumu centrální nervové soustavy, což má za následek zpomalený vývoj dítěte, především u vývoje mentálního. Mnozí rodiče to primárně odmítají, protože jsou si tohoto faktu vědomi. Není potřeba, aby děti s ADHD procházeli našimi poradnami, ale bylo by výborné, kdyby se náš postup rozšířil v populaci, protože zmíněné preparáty, které patří do oblasti potravinových doplňků, si každý může opatřit prostřednictvím e-shopu sám. Lidé však nedokáží rozlišit, jaký je rozdíl mezi vědomostmi a informacemi a mezi tím být moudrý. Právě moudrost hraje v takových okamžicích rozhodující úlohu. S růstem informačních možností vzrůstá sebevědomí lidí, objevuje se hypertrofické ego, to však vůbec nepřispívá k lepšímu chování lidí. Vidím to ostatně kolem sebe velmi často až nepřetržitě. Jste-li moudří, víte, co nevíte, a dokážete si poradit s vlastní hloupostí a nejistotou. Máte-li hypertrofované ego, tak budete naopak hloupost a nejistotu zahánět přebujelým sebevědomím, a to nevede ke skutečně racionálnímu lidskému chování. Moudří lidé budou vědět, co tím myslím.

© MUDr. Josef Jonáš – poradna celostní medicíny

Zdroj: MUDr. Josef Jonáš pro časopis Bulletine Joalis info 6/2016 str. 6-9

CategoryZajímavosti

© 2016 MUDr. Josef Jonáš - poradna celostní medicíny

Vytvořil IMCerny.com